Červen 2018

Simča

9. června 2018 v 21:01 | Simča |  Novinky
Zdravím. Tento článek jsem měla rozepsaný 18. ledna. :D No v tu dobu jsem si dala trošku pauzu a o jarních nebo jakých to prázdninách jsem seděla v podstatě jen u koní a na psaní jsem neměla moc chuť. Pak se to protáhlo a já nechci brát blog a články jako nějakou povinnost, ke které bych se měla nutit. Tak jdu asi pokračovat o tom jak všechno mám. :D
Přemýšlela jsem, jestli napsat jen o tom, jak to mám s koňmi nebo tak celkově. Rozhodla jsem se pro celkové shrnutí, aspoň mě tak lépe poznáte a možná se vám budou i lépe číst moje články. :)
Takže jak bych začala s popisem sama sebe. Řekla bych, že jsem celkem náladový člověk, ale podle mě to bude nejspíš tím, že jsem holka. :D Hodně mi záleží na lidech, které mám ráda a je mi strašně, když jsou smutní. Jeden z mých životních cílů je, aby se všichni mí blízcí, hlavně tedy moje rodina, měla skvěle. Taky jsem hodně emocionální člověk, fakt hodně. Brečím třeba u vánočních reklam, protože jsou smutné a krásné zároveň. :D Ale myslím, že díky mému cítění se pak lépe dokážu bavit s lidmi a dokážu jim víc porozumět. Dále jsem většinou ten člověk, co se pořád snaží být vtipný a má rád, když se kolem něj lidi smějí. Nevadí mi udělat si ze sebe srandu. Ale občas už fakt "hučím". Takhle... všechno tohle se odvíjí od moji nálady, většinou jsem taková jak jsem teď řekla, ale když jsem už fakt naštvaná, tak je ze mě celkem zlý člověk. Řvu, urážím a prostě to, co si myslím, řeknu. Jdeme dál. :D Když mluvím, tak se mi stává, že úplně popletu slovosled, takže věta má úplně jiný smysl. Někdy spojím dva slova v jedno a občas se mi úplně zamotá jazyk. :D Měla bych začít více mluvit. Když vím, že mě poslouchá hodně lidí a dávají pozor co říkám, dělám největší chyby a jsem nervozní. :D Musím na tom zapracovat.
Pomalu se začínáme dostávat ke mně a koním. Tedy nejprve k ostatním sportům. Jsem poměrně dost hyperaktivní člověk, především jako dítě jsem byla neposedná a pořád jsem musela něco dělat a pak jsem domů chodila s modřinama, ale myslím, že to každý, když byl malý. :D Pamatuju si, že jsem taťkovi brala hřebíky a kladivo a zatloukala je všude kam se dalo, třeba do našich provizorních dřevěných schodů. Brzo se můžete těšit na DIY, kde se používá hodně hřebíků. :D Ani nevíte, jak moc mě to baví stavět. :D Pokračujeme se sporty. Samozřejmě jsem se učila jezdit na kole, to jsem si asi tak v 11 vylepšila tím, že jsem kolo řídila vlastně otěžemi a hrála si, že jezdím na koni. Pak jsem se učila jezdit na kolečkáčích a jsem za to ráda, protože to je prostě láska. Chodila jsem na krasobruslení, které se samozřejmě nedalo trénovat celý rok, takže jsme měli i altetiku a hodně běhali. Od toho se pravděpodobně odvíjí moje rychlé dlouhé nohy. :D V 7 mě taťka začal učit lyžovat, další láska. Potom v 11 jsme měli týdenní lyžák a já se učila na snowboardu. Za ten týden jsem se naučila takové ty základy, třeba padat. :D Ne, naučila jsem se trošku obloučky a zbytek jsem se pak už musela učit sama. No začátky byly fakt težké, ale hodně mě to bavilo, takže za rok na Vánoce jsem dostala snowboard a teď už jezdím 7 let, z čehož vyplývá, že mi na podzim bude 18. Další sport byl florbal a stím jsem začla na 2. stupni základní školy, ale hrála jsem jen ve škole, teď už bohužel nehraju vůbec, ale koně jsou pro mě přednější. Taky jsem se v tělocviku dostala ke skoku do výšky, gymnastice, běhání a skoku do dálky a to jsou další lásky, i když se tomu nevěnuji a na gymplu to v tělocviku taky moc neděláme. Až teď jsem si vzpomněla, že jsem ještě v 9 hrála asi 2 měsíce fotbal s 6letými prcky a v 10 jsem hrála 1,5 roku tenis. To bylo taky fajn. :)
KONEČNĚ koně. :D Od mala jsem měla ráda koně. Taťkovi jsem pořád hučela o koni, slíbil mi ho a dodržel, šikula. :) :D Vždycky mi říkal, že když byl malý, měli doma koně a říkal mi různé příběhy. Chodila jsem na tábory s koňmi a pokaždé, když byl někde kůň musela jsem se povozit. Chtěla jsem chodit do nějakého jezdeckého klubu, ale moc jsem jich tady u nás neznala, ale na jedné akci, kde jsem se byla samozřejmě povozit na koníkovi, se mi do ruky dostala brožurka stáje, která tam vozila. Akorát další problém. Nechtěla jsem chodit sama a neměla jsem nikoho, kdo by se mnou mohl a chtěl chodit. No vzala jsem věci do svých rukou a vždycky, když k nám přijel brácha s jeho dcerami (jsou skoro stejně staré), šly jsme se podívat na koně kousek od nás a prostě na ně civěli přes ohradu a nějak se mladší Natce, o které jsem se už někde zmiňovala, koně zalíbili. A tak jsem začala jednat. Řekla jsem taťkovi, že bychom rády začly jezdit, jestli by se s námi zajel podívat do již zmoňovaného jezdeckého klubu a pak jsme se samozřejmě zeptali bráchy, jestli Natka může chodit. :D No myslely jsme si, že budeme chodit 5x týdně, že musíme umět popis těla koně a budou nás testovat jak dobře jezdíme a pak nás na základě toho přijali do klubu. :D Tak jsem ve 12 začla pravidelně docházet ke koním. Potkala jsem tam Danku a později jsem zjistila, že chodí kousek ode mě k soukromníkovi starat se o poníky, a tak jsem tam začla občas chodit s ní. :) Potom na podzim roku 2013 si přivezli soukromníci domu Bessy a tam jsme se seznámily, psala jsem to všechno v článku s Bessy. :) V roce 2014 nastal celkem zvrat v mém životě. Taťka mi dovolil koně, protože jsem fakt už od mala pořád hučela o koni a ukazovala mu různé inzeráty. No v té době bylo můj vysněný kůň hafling, tak jsem hledala. Našla jsem nádherného valáška Nostradama, byla to láska na první pohled. Byl ústájený ve stáji asi hodinu jízdy od nás, tak jsme se domluvili, že se na něho přijedeme podívat. Přijeli jsme, no byl to kočičák, byla jsem úplně unešená. S paní jsme se domluvili, že si ho přijedu za týden vyzkoušet pod sedlem. Zrovna jsem neměla nejlepší den, zvracela jsem... Ale tak nevadí, byla jsem decentně zelená a slabá, ale těšila jsem se a šla do toho. Když jsme tam přijeli udělalo se mi celkem dobře. Vzala jsem si ho, vyčistila, nasedlala a šla jezdit do haly. Paní říkala, že je dost možné, že ho nebudu zvládat, že je celkem hovado, hlavně venku. No prvně se mnou chtěl vzít kapku čáru, ale marný pokus. Jezdilo se mi na něm opravdu příjemně, byl suprově přiježděný, ale osud tomu asi nechtěl a někdo ho koupil dřív. Ale jsem ráda, protože díky tomu se k nám na podzim roku 2014 dostala moje láska Aragon, o tom jsem taky psala. :) Teďka mám doma Bessynku, Varrisku a Suri, která je od Natky. Tento rook to bude 5 let, co pravidelně jezdím a věnuji se koním. Trávím s nimi každý den a udělala bych pro ně úplně vše. :) Ještě připojím další zvíře a to je kočka Gigi. Minulý rok se narodila, ale zemřela ji maminka, když měli 3 týdny, tak jsem ji a dalších 5 koťátek odkojila z flaštičky a teď jsou z nich krásné velké kočky. :)


Tak tohle jsem já. :) Něbo aspoň tohle bych o sobě řekla já, moji kamarádi a můj kluk by mě nejspíš popsali jako naprosto střeleného člověka. :D Konečně se můžu podepisovat mým jménem, když už jsem se představila. :D Takže čus a brzo mám v plánu napsat článek o progressu s koňmi. :)


Simča