Bessy

28. prosince 2017 v 22:07 | Laura se nejmenuji |  Novinky
Ahoj. :D
Tak jo, rozhodla jsem se, že než představím sebe, raději představím mé miláčky. Přeci jen tenhle blog bude víc o nich než o mně. :D
Chtěla bych začít s Bessynkou. V papírech má napsané Besi, no než se mi dostaly do ruky papíry (to bylo až tento rok v srpnu), jméno Bessy už bylo vžité a není to žádný rozdíl, takže není co řešit. :D Bessy je dovezená z Polska a ty její papíry jsou celkově dost bídné. :D Nemá tam žádný rodokmen, datum narození (jen rok dopsaný prupiskou) a jediné co tam je popsané fakt přesně je její flekaté zbarvení. :D Bývalí majitelé z Polska říkali, že je prý obsedlá a umí nějaké cirkusové kousky. Nejsem s ní od úplných začátků, co byla přivezená k jejim nynějším majitelům. (Máme ji u sebe v bezplatném pronájmu.) Když si ji přivezli, zjistilo se že neumí nic. Byla zlá na lidi, v boxe je chtěla rozmašírovat a pod sedlem byla naprosto příšerná. Tedy z toho, co mi říkali.
Přejdu na to, jak nás osud spojil. V tu dobu jsem chodila zároveň do jezdeckého klubu, kde jsem se seznámila s Dankou. Ta se o poníky, kde byla i Bessy, chodila starat už dřív. Jednou mi nabídla, jestli bych s ní nezajela na vyjížďku s poníkami. Samozřejmě jsem souhlasila, v JK jsme předtím byli jenom na jedné krokovce, a já jsem s tím nebyla spokojená, protože jsem si myslela, jak úžasný to jsem jezdec. Korektně (nemyslím tím, že teď jsem mistr, v jezdectví je pořád na čem pilovat) jsem se naučila jezdit teprv před dvěmi lety. Asi dva dny před vyjížďkou jsme si určovaly, na kom kdo pojede. Danka měla na starost syna od Bessy, Šimona, tak logicky jela na něm. Poté s námi ještě jela kamarádka Natka (je to má neteř, neděste se, počkejte si na článek o mě, vše vysvětlím, Natku si pamatujte, ta bude snad všude) a ta se bála, tak měla shetlanda Bajku, s kterou se pracovalo předtím už delší dobu, takže pod sedlem to zvládala. No na mě zbyla ta největší katastrofa, postrach všech. BESSY! Neměla jsem na výběr a řekla jsem si "Co by se asi tak mohlo stát, vždyť každý kůň je jezdecký, to nemůže být tak strašné.". No nevím na co jsem myslela a ani nevím proč jsem si myslela, že na každém koni se dá jezdit, asi mi nedocházelo, že je to někdo musí nejdřív naučit. Nastal den D. Přišly jsme do "stáje" (taková malá chajda) a připravily si koně. Ze začátku bylo všechno v klidu, jeli jsme lesní cestou. Tedy až na to, že Bessy se nechtělo jít. Z lesa jsme přišly na asfaltovku, kde Bessy nechtěla jít už vůbec, sedlo klouzalo na všechny strany a ostatní na mě museli pořád čekat. Takhle se to vleklo celou dobu, než jsme přišli na louku, která byla kousek od stáje. Danka řekla, že zkusí klusat nebo cválat, už nevím co z toho, protože Šimon byl teprv ve fázi přiježďování, narozdíl od Bessy, která pod sedlem tak často nebyla. Snažila jsem se Bessy naklusat, akorát ona byla na pobídky fakt tupá. No každopádně se mi ten cval/klus povedl. Tedy spíš jí. Rozběhla se a začla házet kozly ve snaze zbavit se mě. Já, jako začátečník jsem hned letěla. Měla trošku trauma a ani už nevím jak jsem došly zpátky. No od té doby jsem měla na starost Bessy. Než jsme zjistili, že to co celou dobu děláme nemá smysl, trvalo to celkem dlouho. Pak se začlo poměrně aktivně přiježďovat a vydrželi jen ti nejsilnější. No o Bessy jsem se dělila ještě s jednou kámoškou, akorát když se Bessy začla vztekat a zkoušet, co si může dovolit, hned to vzdala a prostě konec, že to zkusí jiný den. No tak nakonec jsem u Bessy zůstala jenom já.
Začátky byly celkem těžké, ale spíš kvůli toho, že jsme dělali hodně chyb. I přesto mě toho Bessy hodně naučila a za tohle jsem ji nesmirně vdečná.
Teď je z ní už docela jiný kůň. Ten co kdysi nechtěla chodit, zastavoval, když se na louce běželo byla poslední a celkově byla taková "zdechlá". Teď dovádí s ostatními v ohradě, občas ji nemůžu zastavit a má svoje oblíbené louky, na které se těší tak, že skáče a pocválává na místě kdykoliv ví, že se blížíme k její milované louce. Snaží se mi zdrhnout z pod ruk a běžet. :D Občas se bojím, že ji nohy upadnou. :D
Další kapitola Bessyina života jsou její kopyta... Už v Polsku měla těžké schvácení na předky, skoro i na zadky. Když byla u svých nynějších majitelů, každý rok se jí to opakovalo, protože tam jsme se o ty koně pořádně starali jen my, začátečníci.
Byly doby, kdy skoro vůbec nechodila, jak ji to chudáčka bolelo, ani jsme si to v té době neuvědomovali. :( Musela dost trpět, ani se ji nedivím, že byla taková zlá. No další nepříjemnost přišla myslím v létě roku 2015. V ohradě byla rozbitá karabina a část z toho se jí zabodla do kopyta. Samozřejmě ji z toho napuchala celá nožka. Asi po týdnu, kdy Bessy nechodila se zavolalo veterinářovi, který se ani nepřijel podívat a řekl, že to bude zas schvácení, ať ji zavřou do boxu dokud nebude dobrá a ať žere jen seno. 2,5 měíce byla zavřená v boxe s nateklou bolavou nohou a kopytem. Nebyla schopná se na ni postavit. Snad každý den až na pár vyjímek jsem tam chodila vykydat jí v boxe, podestlat, dát seno, čistou vodu, namazat chladivým gelem a zavázat tu nohu. Každý den jsem si s ní "popovídala" jako s nikým jiným. Majitelce jsem říkala, když jsem ji potkala ať zavolá veterináře, že to není normální. Po dlouho době konečně přijel... Musel ji otevřít kopyto a vyčistit ho. Chudák Bessy potom chodila dva týdny se sádrou na kopytě, ale už ji to nebolelo tak hodně, jako předtím. Šlo to na ní hodně vidět i na první vyjížďce, kdy měla nohu už v pohodě. :) Za tu dobu, co je u nás se ji už schvácení nevrátilo, ale pořád ji bolelo chození po tvrdém povrchu. No a tak jsme tento rok myslím v září pořídili botičky. Přála bych vám ji vidět, jak si v nich vykračuje po cestě a pro kamenech, jak si užívá cvalu po lesní cestičce. No prostě radost vidět vaši lásku jak je šťastná. :)
Po jezdecké stránce si s Bessynkou nejvíc užíváme rozmanitosti našich přírodních podmínek, ale občas i pracujeme na jízdárně a milujeme skákání. Taky se účastníme hubertových jízd po okolí a Bessy natrhává zadky i velkým koní svojí rychlostí. A taky mě zlobí, když se snaží rvát dopředu a rve mi ruce. Hajzlík malý. :D
To bude ode mě o Bessy teď asi vše. Bessynka je prostě malá láska, která občas pozlobí, ale má velké srdce a je to snaživka. :) Dokud se nepředstavím, budu používat rádoby vtipný podpis. :D Jo ještě vám tady hodím společnou fotku z letošního huberta. :)

Laura se nejmenuji ;)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama